Kategorie: Články a sborník

M. Lošťák – Skladbičky

Klavírní sbírka Skladbičky nejen pro děti I. je dílem rumburského skladatele a houslisty Mirko Lošťáka. Autor se narodil v roce 1933 v Chuděříně u Litvínova. Po složení státní zkoušky z houslí v roce 1954 v Praze působil jako houslista v ústecké opeře a od roku 1953 vyučuje na ZUŠ. V roce 1977 absolvoval teplickou konzervatoř v oboru Hra na housle, ve skladbě navštěvoval soukromě lekce Zdeňka Bartoše v Praze. Již 50 let působí v ZUŠ Rumburk, kde založil a vede komorní orchestr a věnuje se pedagogické a kompoziční činnosti.

Klavírní sbírka Skladbičky nejen pro děti I. je dílem rumburského skladatele a houslisty Mirko Lošťáka. Autor se narodil v roce 1933 v Chuděříně u Litvínova. Po složení státní zkoušky z houslí v roce 1954 v Praze působil jako houslista v ústecké opeře a od roku 1953 vyučuje na ZUŠ. V roce 1977 absolvoval teplickou konzervatoř v oboru Hra na housle, ve skladbě navštěvoval soukromě lekce Zdeňka Bartoše v Praze. Již 50 let působí v ZUŠ Rumburk, kde založil a vede komorní orchestr a věnuje se pedagogické a kompoziční činnosti.

Sbírka obsahuje deset klavírních skladeb instruktivního charakteru. Skladby v rozsahu jedné až dvou stran mají kontrastní náladu a jsou vhodné pro žáky hrající na klavír zhruba druhým až třetím rokem.

První skladbou sbírky je Uspávanka č. 1. Skladbička má houpavý charakter v 2/4 taktu a předepsané klidné tempo (andante). Dvoutaktový motiv je založen na opakovaných tónech, posouvajících se o sekundy a tercii, což je ve spojení s tóninou D-dur ideální poloha pro dětský hlas. Na opakované dvojice tónů doporučuji vzít pedál – podpoří se tím houpavý charakter skladby. Již v průběhu motivu v pravé ruce přistupuje levá ruka s týmž motivem, avšak umístěným o tercii níž na způsob imitace. V levé ruce doporučuji použít stejný prstoklad jako předtím v pravé ruce, tj. 2. a 3. prst na prvních čtyřech tónech. Podpoří to provázanost tónů pohybově i zvukově. Tento dvojhlas, založený na imitaci hlasu v levé ruce, můžeme sledovat i v taktech tři a čtyři.

V taktech č. 6-8 se přidává 3. hlas, umístěný do pravé ruky. Toto místo může činit drobné potíže z hlediska prstokladu. Autor i nálada skladby vyžadují legatové vedení melodie, proto doporučuji prstoklad 1/5-4-1/2-4-1/5.

Uspávanka má vrchol v taktu č. 11, kde se po klidném tonálním vedení skladby objeví mimotonální dominanta k dominantě a s ní spojená dynamika forte. Poté již dochází ke zklidnění skladby, až do taktu č. 16, kterým skladba končí.

Skladba Uspávanka má detailně a logicky vypracovanou artikulaci a dynamiku. Neobsahuje však pedalizaci, kterou si interpret může podle potřeby doplnit. Sám autor v průběhu sbírky u dalších skladeb píše: „Prstoklady a pedalizaci provede p. učitel/ka“. Tato poznámka podle vlastních slov autora platí i pro ostatní skladby sbírky.

Druhou skladbou sbírky je Malý tanec. Skladba je pro vývoj žáků přínosná především zapsaným prstovým pedálem v levé ruce. Pro větší soudržnost skladby je možné v prvním řádku min. po dvou taktech provázat basové tóny legátem. Od 9. taktu autor umístil do levé ruky protihlas.

Vrchol skladby představuje úsek od taktu č. 27. Tímto taktem se na chvíli mění charakter skladby – taneční charakter vystřídá rytmický a energický úsek skladby s harmonickým postupem A-G-F-E-dur, který silně evokuje španělský folklór.

Taneček je v pořadí třetí skladbou sbírky. Jedná se o tanec dvoudobý, jehož charakter podporuje i doprovod v levé ruce. Velmi detailní artikulace s vhodnou volbou délky not podporuje tanečnost a přirozené cítění těžkých a lehkých dob. Tónina e-moll spolu s vedením melodie v oblasti hlavního tématu, které obsahuje i mnoho průtahů, odkazuje na folklór jihovýchodní Evropy.

Taneček je velmi přínosný pro zlepšení drobné prstové techniky s jemnou a bohatou artikulací, která je sice v každé ruce rozdílná, ale pomocí opakovaných tónů v obou rukou, jež avšak nezazní ve stejný čas, velmi dobře „leze do ruky“ a chytlavostí tématu i do uší.

Technicky obtížnějším úsekem jsou čtyři takty ve druhé části Tanečku, kde část průtahové melodie skladatel přenesl do levé ruky. Zároveň dochází ke změně často opakovaného rytmu v pravé ruce.

Píseň beze slov nás přenáší do 19. století, kdy Felix Mendellsohn-Bartholdy proslul právě tvorbou těchto drobných skladeb. Pokud však máte žáky začátečníky, pro něž by Mendellsohnovy skladby byly ještě obtížné, můžete si se žákem zahrát Lošťákovu Píseň beze slov. Skladba je velmi poetická a harmonicky bohatá. Přestože nemá kvůli měnící se platnosti posuvek předepsané předznamenání, je zasazena do tóniny D-dur. Zpěvnost melodie spolu s artikulací vychází ze způsobů hry na housle, jež jsou pro autora nejbližším nástrojem. Dvojice not spojené obloučky v pravé ruce představují houslové smyky.

Šťastnou, bezstarostnou a zvukově lahodnou skladbu je možné podpořit vhodně zvoleným pedálem, který zajistí dlouhý dech frází a celistvost díla.

Skladbička Hra má skotačivý charakter. Žák si na ní procvičí především hru staccata. Téma začíná v pravé ruce, avšak už od 5. taktu se stěhuje do levé ruky. Doprovod tvoří opakované tercie, napodobující hru pizzicata na housle. Skladba působí hravě a svým charakterem je blízká dětskému světu. Rozhodně však není výrazově naivní. Kromě staccata se na ní procvičí i rytmická koordinace pravé a levé ruky.

První část ze Sedmi drobností pro klavír nás přenese do období středověku. Po formální stránce její krajní díly tvoří téma složené pouze ze samých kvint v pravé i levé ruce hraných v protipohybu. Obsahově se jedná o slavnostní fanfáry, hrané na některý z žesťových nástrojů např. při příjezdu panovníka na hrad. Při nácviku doporučuji zaměřit zrakovou pozornost pouze na jednu ruku a druhou hrát v protipohybu bez zrakové kontroly. Předejde se tím nesoustředěnosti, způsobené neustálým přebíháním pozornosti z jedné ruky na druhou.

Ve skladbičce Popěvek č. 3 můžeme spatřit mistrovský skladatelský um. Na velmi prostém motivku, na němž bychom si mohli představit např. dětský zpěv na slabiku „la“, dokázal autor vystavět zdařilou, radostnou, bezstarostnou a přitom pedagogicky cennou a poslechově vděčnou skladbičku. Žák si na ní procvičí hru staccata, synkopy, lehkost a vzdušnost doprovodu v levé ruce, ale i melodii přenesenou do levé ruky, drobnou artikulaci, transpozici hlavního tématu z D-dur do A-dur a jiné prvky.

Capriccio e-moll už vyžaduje po žákovi určitou zběhlost prstů. Název skladby nám říká, že autor se nechal inspirovat slavnými capriccii Nicola Paganiniho. Skladba začíná levou rukou, jejíž doprovod v tónině e-moll nám může připomínat např. uherské rapsódie Ference Liszta. Obtížnost skladby však naštěstí není tak vysoká jako u Liszta či Paganiniho. Přesto je skladba strhující jak po stránce rytmu, tak vedení melodie, umístěné převážně v pravé ruce.

Mezi nejobtížnější místa capriciia patří delší sestupné běhy, umístěné do druhé části skladby. Přesné frázování, vycházející ze smyků na housle, žákům klavírní hry napoví, kde mají udělat menší nádechy, pomáhající zvládnout běhy bez větších potíží. Učitel klavírní hry rovněž musí žákům doplnit vhodný prstoklad. I přes tuto technickou náročnost patří skladba mezi nejpoutavější skladby sbírky a jistě mnohý žák rád překoná technické nástrahy pilným cvičením, jen aby si mohl oblíbenou skladbu zahrát.

Předposlední skladbou sbírky je Vzpomínka. Tesklivý charakter skladby v oblíbené autorově tónině e-moll tvoří v první části vzestupné běhy melodií, vystavěné na rozložených akordech. Běhy se na svém konci vždy skloní za pomocí sestupné sekundy a změny délky notových hodnot z šestnáctin na noty osminové. Tento způsob vedení melodie navodí atmosféru nostalgie, něčeho dávného, co již pominulo a zůstalo pouze v naší mysli.

Aby sbírka neskončila nostalgicky, zařadil skladatel Mirko Lošťák na závěr skladbu tanečního charakteru – Mazurku. Skladbička má radostný charakter a z pedagogického hlediska si na ní žák může procvičit např. tečkovaný rytmus, často i na opakovaných tónech.

Sbírka Skladbičky nejen pro děti I. obsahuje řadu velmi poetických, hravých nebo rytmicky strhujících instruktivních skladeb, jen se u nás zatím bohužel moc nehrají. Důvodem je jejich malé rozšíření a regionální působení autora. Mirko Lošťák se celý svůj život věnuje výuce žáků na ZUŠ. Přestože je to původním zaměřením houslista, velmi dobře ovládá hru na klavír, aktivně se věnuje dirigování a komponuje. Mezi jeho další koníčky patří malování krajiny v okolí Rumburka. Pro klavír napsal desítky skladeb, často se jedná o nevydané rukopisy.

O jeho vztahu k učení v ZUŠ Rumburk, a vedení komorního rumburského orchestru se dočteme v článku v Rumburských novinách z roku 2003: „Jsem rád, že i tady jsem si našel cestu k hudbě,“ říká pan Lošťák. „Hudba pro mě znamená velice mnoho. Naplňuje mě radostí, zvlášť velkou radost prožívám z dobré hudby z práce s dětmi. A jsem šťastný, když vidím, jak ta věc pokračuje stále dál, jak se orchestr rozvíjí, jak přicházejí stále mladší a mladší a ti starší jakých dosahují v hudbě úspěchů… Jsem šťastný, že mohu učit a že mohu hrát a byl jsem šťastný celý svůj život!“1


1 Gabriela Doušková: Miroslav Lošťák?, Rumburské noviny 06/2003. Internetový odkaz ze dne 27.2.2013: http://rn.rumburk.cz/2003/03/27/miroslav-lostak/

print Formát pro tisk